Šeherezáda

Že pohádky jsou pro děti
a všechny s věkem odletí
/:já jednu princeznu potkal
ani se s drakem neutkal:/

Bylo to jednou v neděli
my oba vlakem vyjeli
/:ta cesta za město a zpět
jde těžko popsat trochou vět:/

Jen domů se nám nechtělo
venku to dávno ztemnělo
/:seděla tiše vedle mě
smála se pěkně záhadně:/

Její úsměv to byl dar
a když jsme zůstali jen pár
/:začal jsem jí hnedka hrát
nejhezčí z Šeherezád:/

Tak jsem zpíval tak jsem hrál
a čas rychle ubíhal
/:když už bylo nad ránem
tančila v šátku hedvábném:/

S poslední hvězdou co to ví
zmizelo i to hedvábí
/:tohle už není pro děti
držel jsem ji v obětí:/

A kéž by řekli proroci
že po tisíc jedné noci
/:bude se mnou zpívat hrát
nejhezčí z Šeherezád:/

Jakub Janda 2008    XHTML 1.1   CSS 2.0